Nobelova cena za fyziku — všichni laureáti od roku 1901

Nobelova cena za fyziku je udělována od roku 1901 Královskou švédskou akademií věd za nejvýznamnější objevy v oblasti fyziky.

Laureáti Nobelovy ceny za fyziku

Za jaký objev získali laureáti Nobelovu cenu za fyziku. U některých fyziků je jejich životopis.

1901 – W. C. Röntgen (Německo): objev rentgenového záření.
1902 – H. A. Lorentz (Nizozemí), P. Zeeman (Nizozemí): Zeemanův jev.
1903 – A. H. Becquerel (Francie): objev přírodní radioaktivity. P. Curie (Francie), M. Curie-Sklodowská (Francie): prozkoumání přírodní radioaktivity.
1904 – sir J. W. Strutt-Rayleigh (Velká Británie): výzkum hustoty vzácných plynů a s tím související objev argonu.
1905 – P. E. A. von Lenard (Německo): výzkum katodových paprsků.
1906 – sir J. J. Thomson (Velká Británie): elektrická vodivost plynů.
1907 – A. A. Michelson (USA): přesné optické přístroje a metrologické pokusy s nimi provedené (mj. Michelsonův pokus).
1908 – G. Lippmann (Francie): barevná fotografie na principu interference světla.
1909 – C. F. Braun (Německo), G. M. Marconi (Itálie): rozvoj bezdrátové telegrafie.
1910 – J. D. van der Waals (Nizozemí): stavová rovnice plynů a kapalin.
1911 – W. Wien (Německo): zákony tepelného záření.
1912 – N. G. Dalén (Švédsko): vynález automatických regulátorů pro osvětlení majáků.
1913 – H. Kamerlingh-Onnes (Nizozemí): fyzika nízkých teplot a objev supravodivosti.
1914 – M. von Laue (Německo): difrakce rentgenových paprsků na krystalech.
1915 – sir W. H. Bragg, otec (Velká Británie), sir W. L. Bragg, syn (Velká Británie): strukturní analýza krystalů pomocí rentgenových paprsků.
1916 – peněžní cena byla vložena do zvláštního fondu.
1917 – Ch. G. Barkla (Velká Británie): objev charakteristického rentgenového záření.
1918 – M. K. E. L. Planck (Německo): založení kvantové teorie.
1919 – J. Stark (Německo): Dopplerův jev u kanálových paprsků a objev Starkova jevu.
1920 – Ch. É. Guillaume (Francie): objev anomálií slitin niklu, objev invaru a alinvaru, přesná měření zejména teploty a času.
1921 – A. Einstein (Německo): rozvoj teoretické fyziky, zejména teorie fotoefektu.
1922 – N. H. D. Bohr (Dánsko): struktura atomu a jeho záření.
1923 – R. A. Millikan (USA): elementární náboj elektronu.
1924 – K. M. G. Siegbahn (Švédsko): rentgenová spektroskopie.
1925 – J. Franck (Německo), G. Hertz (Německo): objev zákonů interakce elektronu s atomem.
1926 – J. B. Perrin (Francie): výzkum diskrétní struktury látek a objev sedimentární rovnováhy.
1927 – A. H. Compton (USA): objev Comptonova jevu. Ch. T. R. Wilson (Velká Británie): objev principu Wilsonovy komory.
1928 – sir O. W. Richardson (Velká Británie): objev Richardsonova jevu a zákona termoemise elektronů.
1929 – L. V. de Broglie (Francie): objev vlnově korpuskulárního dualismu částic.
1930 – Ch. V. Raman (Indie): objev Ramanova jevu.
1931 – peněžní cena byla vložena do zvláštního fondu.
1932 – W. K. Heisenberg (Německo): rozvoj kvantové mechaniky.
1933 – E. Schrödinger (Rakousko), P. A. M. Dirac (Velká Británie): rozvoj kvantové teorie.
1934 – peněžní cena byla z 1/3 – vložena do hlavního fondu a ze 2/3 – do zvláštního fondu.
1935 – J. Chadwick (Velká Británie): objev neutronu.
1936 – C. D. Anderson (USA): objev pozitronu.
1936 – V. F. Hess (Rakousko): objev kosmického záření.
1937 – sir G. P. Thomson (Velká Británie), C. J. Davisson (USA): objev difrakce elektronů na krystalech a založení elektronografie.
1938 – E. Fermi (Itálie): objev jaderných reakcí vyvolaných pomalými neutrony.
1939 – E. O. Lawrence (USA): vynález a konstrukce cyklotronu.
1940, 1941, 1942 – peněžní cena byla z 1/3 – vložena do hlavního fondu a ze 2/3 – do zvláštního fondu.
1943 – O. Stern (USA): objevení magnetického momentu protonu a rozvinutí metody molekulových svazků.
1944 – I. I. Rabi (USA): rezonanční metoda k registraci magnetických vlastností atomových jader.
1945 – W. Pauli (Rakousko): objev vylučovacího principu Pauliho.
1946 – P. W. Bridgman (USA): fyzika extrémně vysokých tlaků.
1947 – sir E. V. Appleton (Velká Británie): výzkum ionosféry a objev Appletónovy vrstvy.
1948 – P. M. S. Blackett (Velká Británie): zdokonalení Wilsonovy komory a objevy touto metodou učiněné v oblasti nukleární fyziky a fyziky kosmického záření.
1949 – H. Yukawa (Japonsko): teoretická předpověď existence mezonů.
1950 – C. F. Powell (Velká Británie): vypracování metody fotografické registrace trajektorií částic v emulzích a objev dvou druhů mezonů.
1951 – sir J. D. Cockcroft (Velká Británie), E. T. S. Walton (Irsko): transmutace atomových jader urychlenými částicemi.
1952 – F. Bloch (USA), E. M. Purcell (USA): metody měření magnetického momentu atomového jádra a neutronu.
1953 – F. Zernike (Nizozemí): metoda fázového kontrastu a její aplikace v mikroskopii.
1954 – M. Born (Velká Británie): statistická interpretace vlnové funkce.
1954 – W. W. G. Bothe (SRN): vypracování koincidenční metody a objevy jí učiněné.
1955 – W. E. Lamb (USA), P. Kusch (USA): měření hyperjemné struktury spektrálních čar vodíku a zjištění magnetického momentu elektronu.
1956 – W. B. Shockley (USA), J. Bardeen (USA), W. H. Brattain (USA): výzkum polovodičů a objev tranzistorového jevu.
1957 – T. D. Lee (USA), Ch. N. Yang (USA): objev narušení zákona zachování parity.
1958 – P. A. Čerenkov (SSSR), I. M. Frank (SSSR), I. J. Tamm (SSSR): objev a popis Čerenkovova záření.
1959 – E. G. Segré (USA), O. Chamberlain (USA): objev antiprotonu.
1960 – D. A. Glaser (USA): vynález bublinové komory.
1961 – R. Hofstädter (USA): vypracování rozptylové metody elektronů a zjištění elektrické struktury nukleonů.
1961 – R. L. Mössbauer (SRN): objev Mössbauerova jevu.
1962 – L. D. Landau (SSSR): fyzika nízkých teplot, zejména makroskopická teorie supratekutosti kapalného hélia.
1963 – E. P. Wigner (USA): objev principů symetrie.
1963 – H. D. Jensen (SRN), M. Goeppert-Mayerová (USA): slupkový model atomového jádra.
1964 – N. G. Basov (SSSR), A. M. Prochorov (SSSR), Ch. H. Townes (USA): kvantová elektronika, lasery, masery.
1965 – S. I. Tomonaga (Japonsko), J.Schwinger (USA), R. P. Feynman (USA): rozvinutí kvantové elektrodynamiky.
1966 – A. Kastler (Francie): optické metody Hertzových rezonancí v atomech.
1966 – R. S. Mulliken (USA): elektronová struktura molekul.
1967 – H. A. Bethe (USA): teorie jaderných reakcí, zejména reakcí probíhajících v nitru hvězd.
1968 – L. W. Alvarez (USA): objev rezonancí (kvazičástic).
1969 – M. Gell-Mann (USA): vypracování systematiky elementárních částic.
1970 – H. Alfvén (Švédsko): magnetohydrodynamika a její astrofyzikální aplikace
L. E. F. Néel (Francie): feromagnetismus a antiferomagnetismus.
1971 – D. Gabor (Velká Británie): holografie.
1972 – J. Bardeen (USA), L. Cooper (USA), J. R. Schrieffer (USA): teorie supravodivosti.
1973 – L. Esaki (Japonsko): tunelové diody.
1974 – M. Ryle (Velká Británie), A. Hewish (Velká Británie): objevy v radioastronomii, zejména astronomické aplikace aperturní analýzy a objev pulsarů.
1975 – A. N. Bohr (Dánsko), B. Mottelson (Dánsko), J. Rainwater (USA): zobecněný model atomového jádra.
1976 – B. Richter (USA), S. C. C. Ting (USA): objev těžkých kvazičástic se šarmem.
1977 – P. W. Anderson (USA), sir N. F. Mott (Velká Británie). J. H. van Vleck (USA): přínos k fyzice amorfních látek.
1978 – A. A. Penzias (USA), R. W. Wilson (USA): výzkum mikrovlnného záření v kosmu (reliktové záření).
1978 – P. L. Kapica (SSSR): experimentální objevy ve fyzice nízkých teplot, zejména u kapalného hélia.
1979 – S. L. Glashow (USA), A. Salam (Pakistán), S. Weinberg (USA): teorie elektroslabé interakce.
1980 – J. W. Cronin (USA), V. L. Fitch (USA): objev narušení principu kombinované parity.
1981 – K. M. Siegbahn (Švédsko): elektronová spektroskopie N. Bloembergen (USA), A. L. Schawlow (USA): laserová spektroskopie.
1982 – K. G. Wilson (USA): metoda renormalizační grupy a její aplikace na kritické jevy.
1983 – S. Chandrasekhar (USA): vývoj hvězd W. A. Fowler (USA): teorie tvorby chemických prvků v kosmu.
1984 – C. Rubbia (Itálie), S. van der Meer (Nizozemí): objev dříve hypotetických vektorových mezonů W+, W- a Z.
1985 – K. von Klitzing (SRN): kvantový Hallův jev.
1986 – Ernst Ruska za zásadní práci v elektronové optice a za návrh prvního elektronového mikroskopu. Gerd Binnig a Heinrich Rohrer za návrh řádkovacího tunelového mikroskopu.
1987 – Johannes Georg Bednorz a Karl Alexander Müller za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech.
1988 – Leon Max Lederman, Melvin Schwartz a Jack Steinberger za metodu neutrinového svazku a demonstraci existence leptonových dubletů objevem mionového neutrina.
1989 – Norman Foster Ramsey za vynález metody separovaných oscilujících polí a její použití ve vodíkových maserech a jiných atomových hodinách. Hans Georg Dehmelt a Wolfgang Paul za vývoj metody iontové pasti.
1990 – Jerome Isaac Friedman, Henry Way Kendall a Richard Edward Taylor za průkopnický výzkum týkající se hlubokých nepružných rozptylů elektronů na protonech a vázaných neutronech, které měly zásadní význam pro vývoj kvarkového modelu částicové fyziky.
1991 – Pierre-Gilles de Gennes za objev, že metody vyvinuté pro studium jevů v jednoduchých uspořádaných systémech lze zobecnit na složitější formy hmoty, zejména tekuté krystaly a polymery.
1992 – Georges Charpak za vynález a vývoj částicových detektorů, zejména drátěné komory.
1993 – Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor Jr. za objev nového typu pulsaru, který otevřel nové možnosti pro studium gravitace.
1994 – Bertram Neville Brockhouse, Clifford Glenwood Shull za příspěvky k rozvoji studia kondenzovaných stavů hmoty pomocí spektroskopie neutronů: Brockhouse za rozvoj neutronové spektroskopie, Shull za rozvoj techniky difrakce neutronů.
1995 – Martin Lewis Perl, Frederick Reines za průkopnické experimentální příspěvky leptonové fyzice: Perl za objev leptonu tau, Reines za detekci neutrina.
1996 – David M. Lee, Douglas D. Osheroff a Robert C. Richardson za jejich objev supratekutosti helia-3.
1997 – Steven Chu, Claude Cohen-Tannoudji a William D. Phillips za vývoj metod chlazení a zachycení atomů laserem.
1998 – Robert B. Laughlin, Horst Ludwig Störmer a Cchuej Čchi za objev nového druhu kvantové kapaliny s neceločíselnými excitacemi (viz Kvantový Hallův jev).
1999 – Gerardus 't Hooft a Martinus J. G. Veltman za objasnění kvantové struktury elektroslabých interakcí.
2000 – Žores Ivanovič Alferov za zásadní práci v oboru informační a telekomunikační technologie.
Herbert Kroemer za vývoj heterogenních polovodičových struktur používaných ve vysokorychlostní elektronice a optoelektronice.
Jack St. Clair Kilby za jeho podíl na vynálezu integrovaného obvodu.
2001 – Eric Cornell a Carl Wieman (USA) a německý vědec Wolfgang Ketterle za přínos k Bose-Einsteinově kondenzaci a za fundamentální studie vlastností kondenzátu (Nobelova cena za fyziku 2001).
2002 – Raymond Davis Jr. (USA) a Masatoshi Koshiba (JAP) za detekci kosmických neutrin,
Riccardo Giacconi (USA) za příspěvek astrofyzice vedoucí k objevení vesmírných zdrojů roentgenových paprsků (Nobelova cena za fyziku 2002).
2003 – Alexej A. Abrikosov, Vitalij L. Ginzburg a Anthony J. Leggett za průkopnické příspěvky k teorii supravodičů a supratekutosti (Nobelova cena za fyziku 2003).
2004 – David Gross, David Politzer a Frank Wilczek (všichni USA) za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce (Nobelova cena za fyziku 2004).
2005 – Roy Glauber, John Hall a Theodor Hänsch za různé objevy v oblasti optiky (za příspěvek k rozvoji laserové spektroskopie – Hall, Hänsch resp. kvantové teorie optické koherence – Glauber).
2006 – John C. Mather a George F. Smoot za objev toho, že reliktní záření pocházející z vesmíru má podobu záření absolutně černého tělesa, a zjištění anizotropie v tomto záření (viz též COBE).
2007 – Albert Fert a Peter Grünberg za objev obří magnetorezistence (GMR).
2008 – Yoichiro Nambu za objev mechanismu spontánního narušení symetrie v subatomové fyzice. Makoto Kobajaši a Tošihide Masukawa za objev původu narušené symetrie a předpověď existence nejméně tří rodin kvarků.
2009 – Charles Kao za průlom v oblasti přenosu světla v optických vláknech. Willard Boyle a George E. Smith za vynález CCD.
2010 – Andre Geim a Konstantin Novoselov za objev grafenu.
2011 – Saul Perlmutter, Brian P. Schmidt a Adam G. Riess za objev zrychlujícího se rozpínání vesmíru pozorováním vzdálených supernov.
2012 – Serge Haroche a David Wineland za jejich práci v kvantové fyzice. Laureáti otevřeli dveře nové éře výzkumu kvantové fyziky pozorováním jednotlivých kvantových částic, aniž by byly zničeny.
2013 – Peter Higgs (Velká Británie) a François Englert (Belgie) za teoretický objev původu hmoty subatomárních částic (objev Higgsova bosonu).
2014 – Isamu Akasaki, Hiroši Amano a Šudži Nakamura za výzkum modrých světelných diod.
2015 – Takaaki Kadžita a Arthur B. McDonald za objev oscilace neutrin, který dokazuje, že neutrina mají hmotnost.
2016 – David J. Thouless, F. Duncan M. Haldane a J. Michael Kosterlitz za teoretické objevy topologických fázových přechodů a topologických fází hmoty.
2017 – Rainer Weiss, Barry C. Barish a Kip S. Thorne za rozhodující příspěvek k detektoru LIGO a pozorování gravitačních vln.
2018 – Arthur Ashkin za optické pinzety a jejich využití v biologii; Gérard Mourou a Donna Stricklandová za metodu generování ultrakrátkých optických pulzů o vysoké intenzitě.
2019 – James Peebles za teoretické objevy ve fyzikální kosmologii; Michel Mayor a Didier Queloz za objev exoplanety obíhající kolem hvězdy slunečního typu.
2020 – Roger Penrose za objev, že vznik černé díry je robustním důsledkem obecné teorie relativity; Reinhard Genzel a Andrea Ghezová za objev suprahmotného kompaktního objektu ve středu naší galaxie.
2021 – Sjukuro Manabe a Klaus Hasselmann za fyzikální modelování klimatu Země; Giorgio Parisi za objev souhry nepořádku a fluktuací ve fyzikálních systémech.
2022 – Alain Aspect, John F. Clauser a Anton Zeilinger za experimenty s provázanými fotony, prokázání porušení Bellových nerovností a průkopnický výzkum v kvantové informační vědě.
2023 – Pierre Agostini, Ferenc Krausz a Anne L'Huillierová za experimentální metody generování attosekundových pulzů světla pro studium dynamiky elektronů v hmotě.
2024 – John J. Hopfield a Geoffrey Hinton za základní objevy a vynálezy umožňující strojové učení s umělými neuronovými sítěmi.
2025 – John Clarke, Michel H. Devoret a John M. Martinis za objev makroskopického kvantově mechanického tunelování a kvantování energie v elektrickém obvodu.

Další informace

All Nobel Laureates in Physics - laureáti Nobelovy ceny za fyziku na Nobelprize.org.
The Nobel Prize in Physics - Nobelova cena za fyziku na Nobelprize.org.
Nobelova cena za fyziku - Wikipedie.

Viz též

Stránka přináší kompletní seznam laureátů Nobelovy ceny za fyziku od roku 1901 do současnosti, včetně popisu oceněných objevů.