Laureáti Nobelovy ceny za fyziku
- 1901 - W. C. Röntgen (Německo): objev rentgenového záření.
- 1902 - H. A. Lorentz (Nizozemí), P. Zeeman (Nizozemí): Zeemanův jev.
- 1903 - A. H. Becquerel (Francie): objev přírodní radioaktivity. P. Curie (Francie), M. Curie-Sklodowská (Francie): prozkoumání přírodní radioaktivity.
- 1904 - sir J. W. Strutt-Rayleigh (Velká Británie): výzkum hustoty vzácných plynů a s tím související objev argonu.
- 1905 - P. E. A. von Lenard (Německo): výzkum katodových paprsků.
- 1906 - sir J. J. Thomson (Velká Británie): elektrická vodivost plynů.
- 1907 - A. A. Michelson (USA): přesné optické přístroje a metrologické pokusy s nimi provedené (mj. Michelsonův pokus).
- 1908 - G. Lippmann (Francie): barevná fotografie na principu interference světla.
- 1909 - C. F. Braun (Německo), G. M. Marconi (Itálie): rozvoj bezdrátové telegrafie.
- 1910 - J. D. van der Waals (Nizozemí): stavová rovnice plynů a kapalin.
- 1911 - W. Wien (Německo): zákony tepelného záření.
- 1912 - N. G. Dalén (Švédsko): vynález automatických regulátorů pro osvětlení majáků.
- 1913 - H. Kamerlingh-Onnes (Nizozemí): fyzika nízkých teplot a objev supravodivosti.
- 1914 - M. von Laue (Německo): difrakce rentgenových paprsků na krystalech.
- 1915 - sir W. H. Bragg, otec (Velká Británie), sir W. L. Bragg, syn (Velká Británie): strukturní analýza krystalů pomocí rentgenových paprsků.
- 1916 - peněžní cena byla vložena do zvláštního fondu.
- 1917 - Ch. G. Barkla (Velká Británie): objev charakteristického rentgenového záření.
- 1918 - M. K. E. L. Planck (Německo): založení kvantové teorie.
- 1919 - J. Stark (Německo): Dopplerův jev u kanálových paprsků a objev Starkova jevu.
- 1920 - Ch. É. Guillaume (Francie): objev anomálií slitin niklu, objev invaru a alinvaru, přesná měření zejména teploty a času.
- 1921 - A. Einstein (Německo): rozvoj teoretické fyziky, zejména teorie fotoefektu.
- 1922 - N. H. D. Bohr (Dánsko): struktura atomu a jeho záření.
- 1923 - R. A. Millikan (USA): elementární náboj elektronu.
- 1924 - K. M. G. Siegbahn (Švédsko): rentgenová spektroskopie.
- 1925 - J. Pranek (Německo), G. Hertz (Německo): objev zákonů interakce elektronu s atomem.
- 1926 - J. B. Perrin (Francie): výzkum diskrétní struktury látek a objev sedimentární rovnováhy.
- 1927 - A. H. Compton (USA): objev Comptonova jevu. Ch. T. R. Wilson (Velká Británie): objev principu Wilsonovy komory.
- 1928 - sir 0. W. Richardson (Velká Británie): objev Richardsonova jevu a zákona termoemise elektronů.
- 1929 - L. V. de Broglie (Francie): objev vlnově korpuskulárního dualismu částic.
- 1930 - Ch. V. Raman (Indie): objev Ramanova jevu.
- 1931 - peněžní cena byla vložena do zvláštního fondu.
- 1932 - W. K. Heisenberg (Německo): rozvoj kvantové mechaniky.
- 1933 - E. Schrödinger (Rakousko), P. A. M. Dirac (Velká Británie): rozvoj kvantové teorie.
- 1934 - peněžní cena byla z 1/3 vložena do hlavního fondu a ze 2/3 do zvláštního fondu.
- 1935 - J. Chadwick (Velká Británie): objev neutronu.
- 1936 - C. D. Anderson (USA): objev pozitronu.
- 1936 - V. F. Hess (Rakousko): objev kosmického záření.
- 1937 - sir G. P. Thomson (Velká Británie), C. J. Davisson (USA): objev difrakce elektronů na krystalech a založení elektronografie.
- 1938 - E. Fermi (Itálie): objev jaderných reakcí vyvolaných pomalými neutrony.
- 1939 - E. O. Lawrence (USA): vynález a konstrukce cyklotronu.
- 1940, 1941, 1942 - peněžní cena byla z 1/3 vložena do hlavního fondu a ze 2/3 do zvláštního fondu.
- 1943 - O. Stern (USA): objevení magnetického momentu protonu a rozvinutí metody molekulových svazků.
- 1944 - I. I. Rabi (USA): rezonanční metoda k registraci magnetických vlastností atomových jader.
- 1945 - W. Pauli (Rakousko): objev vylučovacího principu Pauliho.
- 1946 - P. W. Bridgman (USA): fyzika extrémně vysokých tlaků.
- 1947 - sir E. V. Appleton (Velká Británie): výzkum ionosféry a objev Appletónovy vrstvy.
- 1948 - P. M. S. Blackett (Velká Británie): zdokonalení Wilsonovy komory a objevy touto metodou učiněné v oblasti nukleární fyziky a fyziky kosmického záření.
- 1949 - H. Yukawa (Japonsko): teoretická předpověď existence mezonů.
- 1950 - C. F. Powell (Velká Británie): vypracování metody fotografické registrace trajektorií částic v emulzích a objev dvou druhů mezonů.
- 1951 - sir J. D. Cockkroft (Velká Británie), E. T. S, Walton (Irsko): transmutace atomových jader urychlenými částicemi.
- 1952 - F. Bloch (USA), E. M. Purcell (USA): metody měření magnetického momentu atomového jádra a neutronu.
- 1953 - F. Zernike (Nizozemí): metoda fázového kontrastu a její aplikace v mikroskopii.
- 1954 - M. Born (Velká Británie): statistická interpretace vlnové funkce.
- 1954 - W. W. G. Bothe (SRN): vypracování koincidenční metody a objevy jí učiněné.
- 1955 - W. E. Lamb (USA), P. Kusch (USA): měření hyperjemné struktury spektrálních čar vodíku a zjištění magnetického momentu elektronu.
- 1956 - W. B. Shockley (USA), J. Bardeen (USA), W. H. Brattain (USA): výzkum polovodičů a objev tranzistorového jevu.
- 1957 - T. D. Lee (USA), Ch. N. Yang (USA): objev narušení zákon.a zachování parity.
- 1958 - P. A. Čerenkov (SSSR), I. M. Frank (SSSR), I. J. Tamm (SSSR): objev a popis Čerenkovova zářeni..
- 1959 - E. G. Segré (USA), O. Chamberlain (USA): objev antiprotonu.
- 1960 - D. A. Glaser (USA): vynález bublinové komory.
- 1961 - R. Hofstädter (USA): vypracování rozptylové metody elektronů a zjištění elektrické struktury nukleonů.
- 1961 - R. L. Mössbauer (SRN): objev Mösshauerova jevu.
- 1962 - L. D. Landau (SSSR): fyzika nízkých teplot, zejména makroskopická teorie supratekutosti kapalného hélia.
- 1963 - E. P. Wigner (USA): objev principů symetrie.
- 1963 - H. D. Jensen (SRN), M. Goeppert-Mayerová (USA): slupkový model atomového jádra.
- 1964 - N. G. Basov (SSSR), A. M. Prochorov (SSSR), Ch. H. Townes (USA): kvantová elektronika, lasery, masery.
- 1965 - S. I. Tomonaga (Japonsko), J.Schwinger (USA), R. P. Feynman (USA): rozvinutí kvantové elektrodynamiky.
- 1966 - A. Kastler (Francie): optické metody Hertzových rezonancí v atomech.
- 1966 - R. S. Mulliken (USA): elektronová struktura molekul.
- 1967 - H. A. Bethe (USA): teorie jaderných reakcí, zejména reakcí probíhajících v nitru hvězd.
- 1968 - L. W. Alvarez (USA): objev rezonancí (kvazičástic).
- 1969 - M. Gel1-Mann (USA): vypracování systematiky elementárních částic.
- 1970 - H. Alfvén (Švédsko): magnetohydrodynamika a její astrofyzikální aplikace
L. E. F. Néel (Francie): feromagnetismus a antiferomagnetismus. - 1971 - D. Gabor (Velká Británie): holografie.
- 1972 - J. Bardeen (USA), L. Cooper (USA), J. R. Schrieffer (USA): teorie supravodivosti.
- 1973 - L. Esaki (Japonsko): tunelové diody.
- 1974 - M. Ryle (Velká Británie), A. Hewish (Velká Británie): objevy v radioastronomii, zejména astronomické aplikace aperturní analýzy a objev pulsarů.
- 1975 - A. N. Bohr (Dánsko), B. Mottelson (Dánsko), J. Rainwater (USA): zobecněný model atomového jádra.
- 1976 - B. Richter (USA), S. C. C. Ting (USA): objev těžkých kvazičástic se šarmem.
- 1977 - P. W. Anderson (USA), sir N. F. Mott (Velká Británie). J. H. van Vleck (USA): přínos k fyzice amorfních látek.
- 1978 - A. A. Penzias (USA), R. W. Wilson (USA): výzkum mikrovlnného záření v kosmu (reliktové záření).
- 1978 - P. L. Kapica (SSSR): experimentální objevy ve fyzice nízkých teplot, zejména u kapalného hélia.
- 1979 - S. L. Glashow (USA), A. Salam (Pakistán), S. Weinberg (USA): teorie elektroslabé interakce.
- 1980 - J. W. Cronin (USA), V. L. Fitch (USA): objev narušení principu kombinované parity.
- 1981 - K. M. Siegbahn (Švédsko): elektronová spektroskopie N. Bloembergen (USA), A. L. Schawlow (USA): laserová spektroskopie.
- 1982 - K. G. Wilson (USA): metoda renormalizační grupy a její aplikace na kritické jevy.
- 1983 - S. Chandrasekhar (USA): vývoj hvězd W. A. Fowler (USA): teorie tvorby chemických prvků v kosmu.
- 1984 - C. Rubbia (Itálie), S. van der Meer (Nizozemí): objev dříve hypotetických vektorových mezonů W+, W- a Z.
- 1985 - K. von Klitzing (SRN): kvantový Hallův jev.
- 1986 - Ernst Ruska za zásadní práci v elektronové optice a za návrh prvního elektronového mikroskopu. Gerd Binnig a Heinrich Rohrer za návrh řádkovacího tunelového mikroskopu.
- 1987 - Johannes Georg Bednorz a Karl Alexander Müller za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech.
- 1988 - Leon Max Lederman, Melvin Schwartz a Jack Steinberger za metodu neutrinového svazku a demonstraci existence leptonových dubletů objevem mionového neutrina.
- 1989 - Norman Foster Ramsey za vynález metody separovaných oscilujících polí a její použití ve vodíkových maserech a jiných atomových hodinách. Hans Georg Dehmelt a Wolfgang Paul za vývoj metody iontové pasti.
- 1990 - Jerome Isaac Friedman, Henry Way Kendall a Richard Edward Taylor za průkopnický výzkum týkající se hlubokých nepružných rozptylů elektronů na protonech a vázaných neutronech, které měly zásadní význam pro vývoj kvarkového modelu částicové fyziky.
- 1991 - Pierre-Gilles de Gennes za objev, že metody vyvinuté pro studium jevů v jednoduchých uspořádaných systémech lze zobecnit na složitější formy hmoty, zejména tekuté krystaly a polymery.
- 1992 - Georges Charpak za vynález a vývoj částicových detektorů, zejména drátěné komory.
- 1993 - Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor Jr. za objev nového typu pulsaru, který otevřel nové možnosti pro studium gravitace.
- 1994 - Bertram Neville Brockhouse, Clifford Glenwood Shull za příspěvky k rozvoji studia kondenzovaných stavů hmoty pomocí spektroskopie neutronů: Brockhouse za rozvoj neutronové spektroskopie, Shull za rozvoj techniky difrakce neutronů.
- 1995 - Martin Lewis Perl, Frederick Reines za průkopnické experimentální příspěvky leptonové fyzice: Perl za objev leptonu tau, Reines za detekci neutrina.
- 1996 - David M. Lee, Douglas D. Osheroff a Robert C. Richardson za jejich objev supratekutosti helia-3.
- 1997 - Steven Chu, Claude Cohen-Tannoudji a William D. Phillips za vývoj metod chlazení a zachycení atomů laserem.
- 1998 - Robert B. Laughlin, Horst Ludwig Störmer a Cchuej Čchi za objev nového druhu kvantové kapaliny s neceločíselnými excitacemi (viz Kvantový Hallův jev).
- 1999 - Gerardus 't Hooft a Martinus J. G. Veltman za objasnění kvantové struktury elektroslabých interakcí.
- 2000 - Žores Ivanovič Alferov za zásadní práci v oboru informační a telekomunikační technologie. Herbert Kroemer za vývoj heterogenních polovodičových struktur používaných ve vysokorychlostní elektronice a optoelektronice. Jack St. Clair Kilby za jeho podíl na vynálezu integrovaného obvodu.
- 2001 - Eric Cornell a Carl Wieman (USA) a německý vědec Wolfgang Ketterle za přínos k Bose-Einsteinově kondenzaci a za fundamentální studie vlastností kondenzátu (Nobelova cena za fyziku 2001).
- 2002 - Raymond Davis Jr. (USA) a Masatoshi Koshiba (JAP) za detekci kosmických neutrin, Riccardo Giacconi (USA) za příspěvek astrofyzice vedoucí k objevení vesmírných zdrojů roentgenových paprsků (Nobelova cena za fyziku 2002).
- 2003 - Alexej A. Abrikosov, Vitalij L. Ginzburg a Anthony J. Leggett za průkopnické příspěvky k teorii supravodičů a supratekutosti (Nobelova cena za fyziku 2003).
- 2004 - David Gross, David Politzer a Frank Wilczek (všichni USA) za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce (Nobelova cena za fyziku 2004).
- 2005 - Roy Glauber, John Hall a Theodor Hänsch za různé objevy v oblasti optiky (za příspěvek k rozvoji laserové spektroskopie - Hall, Hänsch resp. kvantové teorie optické koherence - Glauber).
- 2006 - John C. Mather a George F. Smoot za objev toho, že reliktní záření pocházející z vesmíru má podobu záření absolutně černého tělesa, a zjištění anizotropie v tomto záření (viz též COBE).
- 2007 - Albert Fert a Peter Grünberg za objev obří magnetorezistence (GMR).
- 2008 - Yoichiro Nambu za objev mechanismu spontánního narušení symetrie v subatomové fyzice. Makoto Kobajaši a Tošihide Masukawa za objev původu narušené symetrie a předpověď existence nejméně tří rodin kvarků.
- 2009 - Charles Kao za průlom v oblasti přenosu světla v optických vláknech. Willard Boyle a George E. Smith za vynález CCD.
Další informace na Nobel e-Museum
