Philipp Eduard Anton von Lenard

Philipp Eduard Anton von Lenard

7. 6. 1862–20. 5. 1947

Maďarsko-německý experimentální fyzik Philipp Eduard Anton von Lenard obdržel v roce 1905 Nobelovu cenu za fyziku za výzkum katodových paprsků. Položil experimentální základy pro pochopení fotoelektrického jevu a jako jeden z prvních navrhl atomový model s převážně prázdným prostorem. V pozdějším životě se však zkompromitoval podporou nacismu a antisemitskými útoky proti Einsteinovi.

Život a studia

Philipp Lenard se narodil 7. června 1862 v Pressburgu (dnešní Bratislava, tehdy součást Uherského království) v rodině obchodníka s vínem. Rodina pocházela z Tyrolska a hlásila se ke karpatským Němcům. Po absolvování pozsoňského gymnázia, kde jej zaujal učitel fyziky Virgil Klatt (s nímž později spolupracoval na výzkumu fosforescence), studoval Lenard od roku 1880 fyziku a chemii ve Vídni a v Budapešti. V roce 1883 odešel do Heidelbergu, kde studoval pod vedením Roberta Bunsena a Georga Quinckeho, jeden semestr strávil v Berlíně u Hermanna von Helmholtze. V roce 1886 získal doktorát prací Über die Schwingungen fallender Tropfen (O kmitech padajících kapek), jejíž téma mu navrhl Helmholtz.

Vědecká dráha

V roce 1892 nastoupil jako asistent Heinricha Hertze na univerzitě v Bonnu, kde společně pokračovali ve výzkumu katodových paprsků. Postupně byl profesorem na univerzitách ve Vratislavi (Breslau, 1894), v Cáchách (Aix-la-Chapelle, 1895), v Heidelbergu (1896) a v Kielu (1898). V roce 1907 se vrátil do Heidelbergu jako profesor experimentální fyziky a ředitel Fyzikálního ústavu, k němuž v roce 1913 přibyl Radiologický ústav. V Heidelbergu působil až do emeritace v roce 1931. Fyzikální ústav byl 13. prosince 1935 přejmenován na Philipp-Lenard-Institut (název nesl do roku 1945).

Katodové paprsky a Lenardovo okénko

Lenard od roku 1888 systematicky studoval katodové paprsky, objevené v roce 1859 německým fyzikem Juliem Plückerem. Jeho klíčovou inovací bylo Lenardovo okénko (1894) – tenká hliníková fólie ve stěně výbojové trubice, kterou paprsky procházely ven do volného vzduchu. Mohl je tak studovat mimo trubici, měřit jejich dosah v různých plynech a sledovat jejich pronikání hmotou. Zjistil, že dosah paprsků závisí na hustotě prostředí, ne na jeho chemickém složení.

Lenard nejprve s Hertzem zastával názor, že katodové paprsky jsou vlnění v éteru. Korpuskulární (částicovou) povahu uznal až po pracech Jeana Perrina (1895) a J. J. Thomsona (1897), kteří prokázali, že paprsky tvoří proud elektronů. V roce 1905 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za výzkum katodových paprsků a objev mnoha jejich vlastností.

Fotoelektrický jev

V roce 1902 Lenard experimentálně prokázal klíčovou zákonitost fotoelektrického jevu: energie uvolněných elektronů závisí pouze na frekvenci dopadajícího světla, nikoli na jeho intenzitě. Intenzita světla určuje pouze počet vyletujících elektronů za jednotku času. Tento výsledek byl nevysvětlitelný v rámci klasické vlnové teorie. O tři roky později jej teoreticky objasnil Albert Einstein hypotézou světelných kvant – právě za toto vysvětlení Einstein roku 1921 obdržel Nobelovu cenu, čehož Lenard nikdy nepřekonal a považoval to za přivlastnění svého objevu.

Lenard popsal také tzv. Lenardův jev – ionizaci vzduchu ultrafialovým zářením, díky níž se vzduch stává elektricky vodivým. V roce 1903 navrhl tzv. dynamidový model atomu, podle něhož je atom tvořen převážně prázdným prostorem s dvojicemi vázaných nábojů (dynamid). Šlo o předchůdce Rutherfordova planetárního modelu z roku 1911.

Nacismus a „deutsche Physik"

Od dvacátých let 20. století se Lenard otevřeně přihlásil k nacionálnímu socialismu. Stal se osobním obdivovatelem Adolfa Hitlera, podporoval NSDAP a po roce 1933 byl jmenován hlavním představitelem hnutí „deutsche Physik" (německá, „árijská" fyzika). V četných projevech i ve čtyřdílném spisu Deutsche Physik (1936–1937) napadal teorii relativity jako „židovskou fyziku" a veřejně se stavěl proti Albertu Einsteinovi. V roce 1933 obdržel od říšské vlády Orlí štít Německé říše. Po válce mu spojenecká denacifikační komise odebrala emeritní status.

Philipp Lenard zemřel 20. května 1947 v Messelhausenu, kde je i pohřben.

Hrob Philippa Lenarda
Hrob Philippa Lenarda na hřbitově Messelhausenu

Ocenění

Další informace