Karl Ferdinand Braun

6. 6. 1850–20. 4. 1918

Německý fyzik Karl Ferdinand Braun se narodil 6. června 1850 ve Fuldě. V letech 1868–1872 studoval fyziku, chemii a matematiku na univerzitách v Marburgu a Berlíně. Doktorát získal v Berlíně v roce 1872 prací o kmitání pružných strun a poté nastoupil jako asistent na würzburgskou univerzitu.

V roce 1874 přijal Braun místo učitele na gymnáziu sv. Tomáše (Thomasschule) v Lipsku. V roce 1876 se vrátil do Marburgu jako mimořádný profesor teoretické fyziky, v roce 1880 přešel do Štrasburku, v roce 1883 nastoupil jako profesor fyziky na technickou vysokou školu v Karlsruhe a v roce 1885 přešel do Tübingenu, kde mu byla svěřena stavba nového fyzikálního institutu. V roce 1895 se vrátil do Štrasburku jako ředitel Fyzikálního institutu a v tomto postavení působil až do roku 1918.

Braunovy první výzkumy se týkaly oscilace strun a elastických lan. Dále se zabýval vedením elektrického proudu v elektrolytech, mechanickou teorií tepla a elektřinou. V roce 1887 nezávisle na Henri Le Chatelierovi popsal princip pohyblivé rovnováhy, dnes známý jako Le Chatelier–Braunův princip.

Vědecké přínosy

Objev usměrňovacího účinku polovodičů

Největší úspěchy mu přinesly výzkumy v oboru elektřiny.

V roce 1874 Braun zjistil, že některé krystaly, jako galenit (sulfid olovnatý PbS), umožňují průchod elektrického proudu pouze v jednom směru. Výsledky publikoval v článku Über die Stromleitung durch Schwefelmetalle (O vedení proudu sirníky kovů, Pogg. Ann. 153, 1874). Tento objev usměrňovacího účinku položil základy pro vývoj polovodičových diod a později tranzistorů. Praktického využití se dočkal až po roce 1900 v krystalkových rádiových přijímačích.

Braunova trubice

V roce 1897 Braun ve Štrasburku zkonstruoval katodovou trubici (Braunova trubice, něm. Braunsche Röhre), v níž byl elektronový paprsek vychylován magnetickým polem na fluorescenční stínítko. Trubice se stala předchůdcem moderních osciloskopů a televizních obrazovek.

Bezdrátová telegrafie

Od roku 1898 se Braun věnoval bezdrátové telegrafii. V tehdejších vysílačích byla anténa zapojena přímo do výkonového obvodu, což omezovalo dosah přibližně na 15 km a další zvyšování výkonu jiskřiště vedlo k poklesu vyzářeného výkonu. Braun problém vyřešil zavedením bezjiskrového anténního obvodu, který byl k výkonové části vysílače vázán magneticky pomocí transformátoru. Toto řešení si nechal patentovat v roce 1899 a zásadně tím prodloužil dosah bezdrátového přenosu.

V roce 1901 publikoval Braun dílo Drahtlose Telegraphie durch Wasser und Luft (Bezdrátová telegrafie vodou a vzduchem), ve kterém popsal své experimenty a teorie v této oblasti. V roce 1903 byl v Berlíně spoluzakladatelem společnosti Telefunken, která se stala jedním z průkopníků radiokomunikace.

Ocenění

V roce 1909 obdržel Braun společně s Guglielmem Marconim Nobelovu cenu za fyziku za jejich přínos k rozvoji bezdrátové telegrafie.

Pozdější léta a smrt

V roce 1915 odcestoval Braun do USA, aby v patentovém sporu hájil německou radiostanici Sayville na Long Islandu, kterou napadla firma Marconi Corporation. Spor se vlekl a v dubnu 1917 vstoupily USA do první světové války na straně Dohody, takže se Braun už nemohl vrátit do Německa. Zbytek života strávil v Brooklynu, kde 20. dubna 1918 zemřel.

Další informace

• Ferdinand Braun – Biography – The Nobel Foundation
• Karl Ferdinand Braun – Wikipedie
• Ferdinand Braun | Nobel Prize, Telegraphy, Radio – Britannica