Marie Curie-Skłodowská

7. 11. 1867–4. 7. 1934

Marie Curie-Skłodowská (rodným jménem Maria Salomea Skłodowska) se narodila 7. listopadu 1867 ve Varšavě, tehdy součásti ruského záboru Polska. Otec Władysław Skłodowski vyučoval matematiku a fyziku na varšavském lyceu, matka Bronisława vedla penzionát pro dívky. Marie byla nejmladší z pěti dětí. V deseti letech jí zemřela matka na tuberkulózu a krátce předtím i nejstarší sestra Zofia na tyfus. Maturitu složila Maria s vyznamenáním a zlatou medailí, vysoká škola jí však byla coby ženě v tehdejším ruském záboru zapovězena.

Po několika letech vychovatelské služby a studia ve varšavské tajné Létající univerzitě (Uniwersytet Latający) odešla v listopadu 1891 do Paříže za sestrou Bronisławou a zapsala se na pařížskou Sorbonu (Faculté des sciences). V roce 1893 zde získala licenciát z fyziky (s prvním pořadím v ročníku), v roce 1894 z matematiky. V roce 1894 se Marie seznámila s profesorem fyziky Pierrem Curiem a 26. července 1895 se za něj v Sceaux provdala.

Výzkum radioaktivity

V roce 1896 oznámil francouzský fyzik Henri Becquerel objev, že uranové soli samovolně vyzařují pronikavé záření schopné zčernat fotografickou desku. Pro svou doktorskou dizertaci si Marie Curie zvolila právě studium tohoto jevu. Pomocí citlivého elektrometru, který sestrojil Pierre Curie spolu se svým bratrem Jacquesem, Marie kvantitativně proměřovala intenzitu záření. Zjistila, že je úměrná množství uranu v látce a nezávisí ani na chemické sloučenině, ani na vnějších podmínkách (teplotě, světle, tlaku). Z toho vyvodila zásadní závěr: zdrojem záření je samotný atom uranu. Pro tento jev zavedla název radioaktivita.

Při systematickém přeměřování přírodních minerálů Marie zjistila, že některé uranové rudy (smolinec, chalkolit) jsou radioaktivnější, než odpovídá obsahu uranu. To znamenalo, že obsahují dosud neznámý radioaktivní prvek. Pierre Curie přerušil své vlastní výzkumy piezoelektřiny a magnetismu a připojil se k manželčině práci.

Polonium a radium

Společným úsilím v chudě vybavené kolně Školy fyziky a chemie v Paříži se manželům podařilo postupně izolovat z tun smolince dva nové prvky:

• Polonium (Po, protonové číslo 84), oznámeno 18. července 1898. Marie ho pojmenovala podle své rodné Polsky, která tehdy jako samostatný stát neexistovala.
• Radium (Ra, protonové číslo 88), oznámeno 26. prosince 1898 spolu s chemikem Gustavem Bémontem; název je odvozen z latinského radius (paprsek).

Aby skeptickou vědeckou obec přesvědčili, že jde o skutečně nové prvky, museli je oba izolovat v čisté podobě. Marii se po čtyřech letech vyčerpávající chemické práce podařilo z přibližně jedné tuny smolinového odpadu získat v roce 1902 jednu desetinu gramu chloridu radnatého. Polonium se jí kvůli krátkému poločasu rozpadu (138 dní) izolovat nikdy nepodařilo – rozpadalo se rychleji, než stačila probíhat chemická separace.

Doktorát a první Nobelova cena (1903)

25. června 1903 Marie obhájila na Sorbonně dizertační práci Recherches sur les substances radioactives (Výzkum radioaktivních látek). Stala se tak první ženou ve Francii s doktorátem z přírodních věd. V témže roce obdržela – spolu s Pierrem Curiem a Henrim Becquerelem – Nobelovu cenu za fyziku za jejich společný výzkum jevů radiace objevených profesorem Henrim Becquerelem. Marie byla první ženou, která Nobelovu cenu získala. Původně se ve výboru uvažovalo pouze o Pierrovi a Becquerelovi, ale Pierre trval na tom, že je třeba ocenit i Marii, a cena nakonec byla udělena všem třem.

Profesorka Sorbony a druhá Nobelova cena (1911)

19. dubna 1906 zahynul Pierre Curie pod koly koňského povozu na nábřeží v Paříži (uklouzl na mokré dlažbě). Marie byla touto ztrátou hluboce zasažena, ale po měsíci převzala místo svého manžela: 13. května 1906 byla jmenována profesorkou všeobecné fyziky na pařížské Sorbonně – jako vůbec první žena v jejích dějinách. Svoji nástupní přednášku přednesla 5. listopadu 1906 a začala přesně tam, kde její manžel skončil. V roce 1908 byla povýšena na řádnou (titulární) profesorku.

V roce 1910 Marie spolu s chemikem André Debiernem konečně izolovala radium v kovovém stavu. Vyvrátila tím i tehdejší pochybnosti lorda Kelvina, který tvrdil, že radium není samostatný prvek, ale sloučenina olova s héliem. V roce 1911 obdržela Nobelovu cenu za chemii za objev prvků radia a polonia, izolaci radia a výzkum povahy a sloučenin tohoto pozoruhodného prvku. Stala se tak prvním člověkem oceněným dvěma Nobelovými cenami a dodnes jedinou osobou, která je získala ve dvou různých přírodovědných oborech.

Udělení druhé Nobelovy ceny předcházela v Paříži tisková kampaň, která se snažila Marie znevážit kvůli odhalenému vztahu s ženatým fyzikem Paulem Langevinem (bývalým žákem Pierra Curie). Švédská akademie zvažovala požádat Marii, aby si pro cenu nepřijížděla; ona to odmítla a cenu si v prosinci 1911 ve Stockholmu osobně převzala. Krátce poté byla francouzskou Akademií věd zamítnuta její kandidatura na členství – o dva hlasy. Akademie přijala první ženu až o více než půl století později (Marguerite Perey, 1962).

Curieho institut a první světová válka

V roce 1909 spolu s Pasteurovým ústavem stála Marie u zrodu Institut du Radium (dnešní Institut Curie) v Paříži, jehož stavba byla dokončena v roce 1914. Ústav měl dvě laboratoře: fyzikálně-chemickou pod Mariiným vedením a biologicko-lékařskou pod vedením lékaře Claudia Regauda. Cílem byl výzkum radioaktivity a její využití při léčbě nádorů (radioterapie).

Během první světové války Marie organizovala mobilní rentgenové vozy pro polní nemocnice, přezdívané petites Curies („malé Curiové“). Sama jeden z nich řídila, vyškolila přes 150 žen-radioložek a během války pomohlo její improvizované zařízení rentgenovat odhadem milion zraněných vojáků. V polních ambulancích jí pomáhala i tehdy sedmnáctiletá dcera Irène.

Cesta do USA a gram radia (1921)

Po válce neměl Curieho institut dostatek radia pro výzkum (1 gram tehdy stál asi 100 000 USD, stokrát víc než stejné množství zlata). Americká novinářka Marie „Missy“ Maloney vyhlásila ve svém časopise sbírku mezi americkými ženami a za sedm týdnů potřebnou částku shromáždila. 20. května 1921 jí v Bílém domě prezident Warren G. Harding slavnostně předal zlatý klíček od olověného pouzdra s darovaným gramem radia. Marie navštívila Spojené státy ještě jednou v roce 1929, aby získala prostředky pro Radiový ústav ve Varšavě, který založila v roce 1932.

Smrt a odkaz

Po desítkách let práce s ionizujícím zářením bez ochranných prostředků se podepsala na Mariině zdraví těžká újma na kostní dřeni. Marie Curie-Skłodowská zemřela 4. července 1934 v sanatoriu Sancellemoz v Passy v departementu Haute-Savoie ve Francii na aplastickou anémii, prakticky jistě způsobenou dlouhodobou expozicí radioaktivnímu záření. Bylo jí 66 let.

Pohřbena byla původně v Sceaux vedle Pierra. V roce 1995 byly ostatky obou Curiových za přítomnosti prezidenta Françoise Mitterranda přeneseny do pařížského Panthéonu jako uznání jejich vědeckého přínosu. Marie se tak stala první ženou, která je v Panthéonu pochována pro vlastní zásluhy. Její laboratorní zápisky jsou dodnes natolik kontaminovány radiem-226 (poločas 1600 let), že se musí uchovávat v olověných schránkách a badatelé je smějí studovat jen v ochranných pomůckách.

Dcera Irène Joliot-Curie spolu s manželem Frédéricem Joliotem obdrželi Nobelovu cenu za chemii v prosinci 1935 (rok po Mariině smrti) za objev umělé radioaktivity – možnosti vyrábět radioaktivní izotopy ostřelováním stabilních prvků α-částicemi. Toto otevřelo cestu k lékařským izotopům i k jadernému výzkumu. I Irène později zemřela na následky ozáření – na leukémii v roce 1956. Rodina Curieových si tak přivlastnila celkem pět Nobelových cen: Marie (1903, 1911), Pierre (1903), Irène a Frédéric (1935) a Henry Labouisse (manžel mladší dcery Ève) za UNICEF v roce 1965 (cena míru).

Použity materiály publikované na serveru NobelPrize.org.

Další informace

• Maria Curie-Skłodowska – Wikipedie
• Marie Curie – Wikipedia
• Marie Curie – Biographical – NobelPrize.org
• Marie Curie – Encyclopaedia Britannica
• The legacy of Marie Curie – Institut Curie
• Marie Curie and the Science of Radioactivity – American Institute of Physics