13. 8. 1814–21. 6. 1874
Anders Jonas Ångström byl významný švédský fyzik a astronom, který se narodil 13. srpna 1814 ve švédské obci Lögdö v severošvédské provincii Medelpad. Je považován za jednoho ze zakladatelů spektroskopie, vědního oboru zabývajícího se studiem interakce elektromagnetického záření s hmotou.
Život a vzdělání
Po střední škole v Härnösandu nastoupil Ångström v roce 1833 na Univerzitu v Uppsale, kde studoval matematiku a fyziku. Roku 1839 zde obhájil doktorát z fyziky disertační prací Om conisk refraktion (O kónické refrakci) a ještě téhož roku byl jmenován docentem fyziky. V roce 1842 odjel na Stockholmskou observatoř, aby získal praktické zkušenosti v astronomii, a následujícího roku byl jmenován správcem (observátorem) Astronomické observatoře v Uppsale. V roce 1850 se stal členem Královské švédské akademie věd (KVA) a roku 1858 nastoupil po Adolfu Ferdinandu Svanbergovi jako profesor fyziky na uppsalské univerzitě, v letech 1870–1871 zastával i úřad rektora.
Vědecká práce
Spektroskopie
V roce 1853 přednesl Ångström před Královskou švédskou akademií věd práci Optiska Undersökningar (Optické výzkumy), ve které formuloval základní principy analýzy spektra. Zjistil, že elektrická jiskra produkuje dvě překrývající se spektra – jedno z kovu elektrody a druhé z plynu, kterým jiskra prochází. Dále na základě Eulerovy rezonanční teorie odvodil, že žhavý plyn emituje světelné paprsky stejné vlnové délky, jaké je schopen absorbovat. Tento absorpční zákon, který Ångström poprvé formuloval už v roce 1852, byl později mírně modifikován a dnes je obecně znám jako Kirchhoffův zákon záření (G. R. Kirchhoff 1859); Ångströmova přednost v jeho formulaci je dnes uznávaná především v historických přehledech spektroskopie.
Od roku 1861 se Ångström intenzivně věnoval studiu slunečního spektra. Kombinací spektroskopie a fotografie prokázal v roce 1862 přítomnost vodíku v atmosféře Slunce. V roce 1868 publikoval rozsáhlou mapu normálního slunečního spektra Recherches sur le spectre solaire, která obsahovala přesná měření přibližně tisíce spektrálních čar. Hodnoty vlnových délek udával v desetimiliontinách milimetru – v jednotce, která později dostala podle něj název ångström.
Aurorální spektrum
V roce 1867 jako první zkoumal Ångström spektrum polární záře (aurora borealis) a identifikoval charakteristickou jasnou čáru v žluto-zelené oblasti spektra. Původně se domníval, že tato čára je přítomna i ve světle zodiakálního světla, což se později ukázalo jako omyl.
Ocenění a odkaz
V roce 1867 byl Ångström jmenován tajemníkem Královské vědecké společnosti v Uppsale. V roce 1870 se stal členem londýnské Královské společnosti a v roce 1872 obdržel její Rumfordovu medaili za přínosy v oblasti spektroskopie. V roce 1873 byl zvolen členem pařížského Institut de France. Byl rovněž členem akademií a učených společností v Kodani, Berlíně a dalších městech.
Na jeho počest byla pojmenována jednotka délky ångström (1 Å = 10−10 m = 0,1 nm), která se používá k vyjádření vlnových délek viditelného světla a meziatomových vzdáleností v krystalografii a v chemii. Po Ångströmovi je pojmenován také kráter Ångström na Měsíci a jeden z hlavních stavebních komplexů Uppsala University, Ångström Laboratorium, ve kterém sídlí katedry fyziky, matematiky, chemie a inženýrských věd.
Anders Jonas Ångström zemřel 21. června 1874 v Uppsale ve věku 59 let. Jeho práci v oblasti spektroskopie kovů dokončil a v roce 1875 vydal jeho dlouholetý spolupracovník Tobias Robert Thalén; ve fyzice i astronomii pokračoval i jeho syn Knut Ångström (1857–1910), pozdější profesor fyziky tamtéž.
Další zdroje
- Anders Jöns Ångström – Michael W. Davidson
- Anders Jonas Ångström – Wikipedia
- Anders Jonas Ångström – Encyclopædia Britannica
Časté překlepy: Angstrem, Angstém, Angstrom, Anstrem, Anstrom, Andrs, Jens, Jons.