Intenzita magnetického pole

Intenzita magnetického pole (značka H, jednotka A/m)

je vektorová veličina popisující magnetické pole vytvořené volnými proudy. Na rozdíl od magnetické indukce B, která zahrnuje i magnetizaci prostředí, intenzita H charakterizuje zdroj pole nezávisle na materiálu. V soustavě SI se měří v ampérech na metr (A/m).

Definice a převody

Pro dlouhý solenoid (cívku) platí jednoduchý vztah:

Jednotka A/m proto někdy bývá čtena jako „ampérzávit na metr". Mezi intenzitou H a indukcí B ve vakuu platí B = μ₀ · H, kde μ₀ ≈ 1,257·10⁻⁶ H/m je permeabilita vakua.

V soustavě CGS se používá oersted (značka Oe), jehož přesný převod vyplývá z definice:

Koeficient – udává, kolikrát je daná jednotka větší nebo menší než základní jednotka uvedená v tabulce. Například 79,577 u jednotky oersted znamená, že 1 oersted = 79,577 A/m.

Podrobná nápověda – další informace, jak převádět jednotky pomocí tabulky převodních koeficientů.

Hodnoty v praxi

Intenzita magnetického pole se v reálných situacích pohybuje v širokém rozsahu řádů:

• Magnetické pole Země – přibližně 20–60 A/m (na povrchu, indukce 25–65 μT)
• Permanentní feritový magnet – řádově 10⁵ A/m
• Silný neodymový magnet (NdFeB) – až 10⁶ A/m
• Klinický skener MRI 1,5 T – přibližně 1,2·10⁶ A/m (1,2 MA/m)
• Supravodivé magnety v CERN (8 T) – přes 6·10⁶ A/m

Hans Christian Ørsted

Jednotka oersted je pojmenována na počest dánského fyzika a chemika Hanse Christiana Ørsteda (14. srpna 1777, Rudkøbing – 9. března 1851, Kodaň). Doktorát získal v roce 1799 na Kodaňské univerzitě prací o Kantově filosofii a od roku 1806 zde působil jako profesor fyziky a chemie.

V dubnu 1820 při přípravě přednášky pozoroval, že se kompasová magnetka u vodiče s protékajícím proudem vychýlí kolmo ke směru proudu. Po třech měsících experimentů 21. července 1820 publikoval latinský spis Experimenta circa effectum conflictus electrici in acum magneticam a rozeslal ho na významná evropská pracoviště. Tím založil obor elektromagnetismu a inspiroval Ampèra, Biot-Savartův zákon i Faradaye; Royal Society mu udělila Copleyho medaili. V roce 1825 jako první izoloval kovový hliník. Název oersted pro jednotku intenzity magnetického pole v soustavě CGS-emu schválila Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC) na zasedání v Stockholmu v roce 1930; v soustavě SI ji nahradil ampér na metr (A/m).

Časté otázky

Jaká je jednotka intenzity magnetického pole?

Jednotkou intenzity magnetického pole v soustavě SI je ampér na metr (A/m). Ve starší soustavě CGS se používá oersted (Oe), kde 1 Oe = 79,5775 A/m.

Jaká je značka intenzity magnetického pole?

Intenzita magnetického pole se označuje velkým písmenem H. Jednotka v SI je A/m, ve starší soustavě CGS oersted se značkou Oe.

Jaká je značka oerstedu?

Značka oerstedu je Oe. Jde o jednotku intenzity magnetického pole v soustavě CGS, pojmenovanou po dánském fyzikovi Hansi Christianu Ørstedovi. Převod: 1 Oe = 79,5775 A/m.

Jaký je vzorec pro intenzitu magnetického pole?

Pro dlouhý solenoid platí: H = NI / l, kde N je počet závitů, I proud v ampérech a l délka cívky v metrech. Vztah mezi intenzitou H a magnetickou indukcí B ve vakuu: B = μ₀ · H.

Jaký je rozdíl mezi intenzitou magnetického pole H a magnetickou indukcí B?

Intenzita H popisuje magnetické pole vytvořené volnými proudy, nezávisle na materiálu prostředí. Magnetická indukce B zahrnuje i magnetizaci prostředí: B = μ₀μ_rH, kde μ_r je relativní permeabilita materiálu. Ve vakuu μ_r = 1, takže B = μ₀H.

Kolik je 1 oersted v A/m?

1 oersted (Oe) = 1000 / (4π) A/m ≈ 79,5775 A/m. Obráceně: 1 A/m ≈ 0,012 566 Oe.

Viz též

• Magnetická indukce – B = μ₀ · H
• Magnetický tok
• Elektrický proud
• Indukčnost
• Hans Christian Ørsted – životopis