23. 9. 1901 – 10. 1. 1986
Jaroslav Seifert (1901–1986) byl český básník, publicista a překladatel. V roce 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu a stal se druhým českým nositelem Nobelovy ceny po Jaroslavu Heyrovském.
Stručně
- český básník, publicista a překladatel,
- narozen 23. září 1901 v Praze na Žižkově,
- nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1984,
- autor sbírek Maminka, Morový sloup a Býti básníkem,
- jeden z prvních signatářů Charty 77.
Český lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově. Pocházel z dělnického prostředí a po nedokončeném studiu gymnázia začal pracovat jako novinář a literát. Ve 20. letech patřil k výrazným osobnostem české avantgardy.
Jaroslav Seifert byl ve dvacátých letech minulého století spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil.
V roce 1929 byl Seifert vyloučen z komunistické strany – spolu s dalšími levicovými spisovateli podepsal manifest proti vedení KSČ v čele s K. Gottwaldem. Od roku 1930 byl Jaroslav Seifert členem sociální demokracie.
Jaroslav Seifert, 29 let
Seifert redigoval řadu komunistických a levicových deníků a avantgardních časopisů (např. Rudé právo, Rovnost, Právo lidu, Nová scéna, Kytice). V letech 1945–1949 působil Seifert v deníku Práce. V letech 1946–1948 redigoval časopis Kytice.
V roce 1946 se Jaroslav Seifert stal členem České akademie věd a umění.
V 50. letech 20. století se stal pro své postoje Seifert terčem ostré kritiky představitelů KSČ.
V období kolem tzv. pražského jara (1968–1969) se Seifert politicky a kulturně angažoval. V letech 1969–1970 byl Seifert předsedou Svazu českých spisovatelů.
V 70. letech Seifert odešel do ústraní, začal spolupracovat s disentem a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. Jeho dílo bylo vydáváno v samizdatu.
Podpis Jaroslava Seiferta
Nobelova cena za literaturu
V roce 1984 získal Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu. Ocenění potvrdilo jeho význam v české i evropské literatuře a upozornilo světovou veřejnost na básníka, jehož tvorba spojovala osobní lyriku, vztah k domovu, paměť národa a občanský postoj.
V rámci českých souvislostí navázal Seifert na prvenství Jaroslava Heyrovského, který získal Nobelovu cenu za chemii v roce 1959. Přehled dalších souvislostí najdete na stránce Češi a Nobelova cena a v hlavním přehledu Nobelova cena.
Seifert básník
K nejznámějším dílům Jaroslava Seiferta patří rané proletářské sbírky, avantgardní tvorba i pozdní reflexivní poezie. Pro rychlou orientaci:
- Město v slzách – raná proletářská poezie,
- Na vlnách TSF – poetismus a česká avantgarda,
- Maminka – intimní lyrika a vzpomínka na dětství,
- Morový sloup – pozdní reflexivní tvorba,
- Býti básníkem – jedna z vrcholných pozdních sbírek.
Jaroslav Seifert byl ve svých počátcích velkým proletářským bojovníkem (Město v slzách, 1921, Samá láska, 1923). Následně přešel k poetickému okouzlení moderní civilizací (Na vlnách TSF, 1925). Následně pak ve svém díle vyjadřuje cit k drobným darům života, k domovu a národní kultuře (Poštovní holub, 1929, Jablko z klína, 1933, Ruce Venušiny, 1936, Vějíř Boženy Němcové, 1940, Světlem oděná, 1940, Kamenný most, 1944).
Po roce 1945 vydal Seifert sbírku Přílba hlíny (1945, a rozšiřovaná vydání 1946, 1948), shrnující dobu ohrožení a zápasu za svobodu; dále dvě sbírky inspirované dílem M. Alše a J. Lady (Šel malíř chudě do světa, 1949, Chlapec a hvězdy, 1956); básnické skladby o tvůrčím údělu Píseň o Viktorce (1950) a sbírku zpěvné intimní lyriky Maminka (1954).
V 60. letech jeho verše zdrsněly, rým se vytratil a z básní zaznívá melancholie; objevuje se motiv smrti, vzpomínky na dětství a mládí (Koncert na ostrově, 1965, Odlévání zvonů, 1967, Halleyova kometa, 1967, Deštník z Piccadily, 1979, Morový sloup, 1981, Býti básníkem, 1983).
Hrob Jaroslava Seiferta
Kralupy nad Vltavou
Zdroj: turistik.cz
Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986 v Praze.
Související stránky
Stránka představuje život, básnické dílo a Nobelovu cenu Jaroslava Seiferta, českého laureáta Nobelovy ceny za literaturu z roku 1984.