Jednotka jansky

Jansky [Jy]
je jednotka spektrální hustoty zářivého toku používaná v radioastronomii a infračervené astronomii k popisu intenzity záření kosmických zdrojů.

Jansky vyjadřuje, jaký zářivý výkon na jednotce plochy a na jednotce frekvenčního intervalu dopadá na detektor. Jinak řečeno, zachycuje, kolik energie přichází ze vzdáleného zdroje na jeden metr čtvereční přijímací plochy a na jeden hertz šířky pásma. Tato definice je typická pro radioastronomii, kde se měří velmi slabé signály na velmi úzkých frekvenčních pásmech.

Použití v radioastronomii

Jansky je dodnes standardní jednotkou pro katalogizaci radiových zdrojů. Hustota toku běžných galaxií, kvasarů i rádiových pulzarů se typicky udává v janskyích nebo milijanskyích (mJy) – slabé zdroje z hlubokých přehlídek oblohy se pohybují v řádech mikrojansky (μJy). Jednotka je tedy oborovým standardem, který se přes svou nezařazenost do SI v praxi nenahrazuje.

Původ názvu jansky

Jednotka nese jméno amerického fyzika a radiového inženýra Karla Guthe Janskyho (1905 - 1950). Jansky v roce 1932 při hledání zdrojů atmosférického rušení transatlantických rádiových telefonních spojů v laboratořích Bell Labs jako první zaznamenal rádiové záření přicházející ze středu naší Galaxie. Tímto nezáměrným objevem položil základy radioastronomie. Na jeho počest byla jednotka přijata Mezinárodní astronomickou unií v roce 1973.

Viz též