16. 11. 1841–12. 9. 1923
Francouzský fyzik, průkopník fotometrie a radiometrie, autor první vědecky reprodukovatelné jednotky svítivosti violle a badatel sluneční konstanty na Mont Blancu (1875).
Jules Louis Gabriel Violle byl významný francouzský fyzik a vynálezce, který se narodil 16. listopadu 1841 v Langresu (Haute-Marne). Pocházel z rodiny matematiků: jeho otec i děd byli matematici a sám byl otcem pěti synů. Je znám svými pracemi v oblasti měření slunečního záření a fotometrie; jehо výzkum leží na pomezí fotometrie, radiometrie a kalorimetrie.
Vzdělání a akademická kariéra
V roce 1861 byl Violle přijat jak na École Polytechnique, tak na École Normale Supérieure v Paříži; zvolil druhou jmenovanou, kde se spřátelil s Édouardem Branlym (pozdějším vynálezcem kohéreru, klíčové součásti prvních rádiových přijímačů).
Violle získal doktorát v roce 1870 s prací Sur l'équivalent mécanique de la chaleur (O mechanickém ekvivalentu tepla), v níž měřil teplo vzniklé indukčními proudy v rotující měděné desce.
Poté působil na několika francouzských školách a univerzitách. V roce 1872 nastoupil na univerzitu v Grenoblu, kde zahájil výzkum sluneční konstanty. Od roku 1883 vyučoval na Univerzitě v Lyonu, v roce 1884 se vrátil na École Normale Supérieure a od roku 1892 byl profesorem fyziky na Conservatoire des Arts et Métiers v Paříži. V roce 1897 byl zvolen členem Francouzské akademie věd.
Patřil také k zakladatelům Institut d’optique théorique et appliquée a École supérieure d’optique.
Výzkum a přínosy
Měření sluneční konstanty
Od roku 1874 Violle v Grenoblu navrhl a zdokonaloval aktinometr pro měření sluneční konstanty. V roce 1875 provedl na Mont Blancu první vysokohorské určení sluneční konstanty. Sluneční konstanta vyjadřuje tok slunečního záření dopadající na jednotkovou plochu na horní hranici zemské atmosféry kolmo ke slunečním paprskům. Jeho měření patřila k důležitým krokům při určování energetického výkonu Slunce a výsledky publikoval v Annales de Chimie et de Physique (1877).
Fotometrie a Violleova jednotka
V roce 1881 navrhl Violle novou jednotku svítivosti, známou jako violle neboli Violleův standard. Tato jednotka byla definována jako svítivost 1 cm² platiny při teplotě tání (1 violle ≈ 20,17 kandel). Byla to první jednotka svítivosti, která nezávisela na vlastnostech konkrétní lampy nebo svíčky, nýbrž na fyzikálně reprodukovatelném jevu.
Kandela (cd) – dnes základní fotometrická jednotka SI – byla původně definována v roce 1946 jako právě 1/60 violle, tedy jako svítivost 1/60 cm² platiny při teplotě tání. Tato historická vazba dokládá, že Violleova práce přímo ovlivnila vývoj mezinárodních fotometrických standardů.
Pro měření intenzity slunečního záření sestrojil aktinometr.
Teploty tání a doktorand Pierre Weiss
Violle se zabýval určováním bodů tání a tuhnutí kovů – palladia, platiny a zlata. Jeho práce přispěla k přesnějšímu stanovení těchto fyzikálních konstant.
Mezi jeho doktorandy patřil Pierre Weiss (1865–1940), pozdější autor teorie magnetických domén a Weissova magnetonu – klíčových pojmů moderní fyziky magnetismu.
Violleho práce měla význam proto, že spojovala laboratorní fyziku s přesným měřením přírodních jevů a zaváděla reprodukovatelné fyzikální standardy. Jules Louis Gabriel Violle zemřel 12. září 1923 ve Fixinu ve věku 81 let.
Jednotka violle
Violle (Vi) je historická jednotka svítivosti.
- Definice: svítivost 1 cm² platiny při teplotě tání ≈ 1773 °C.
- Hodnota: 1 Vi ≈ 20,17 cd (kandel).
- Historická vazba na kandelu: 1 cd = 1/60 Vi (definice 1946, platná do roku 1979).
- Dnes: kandela (cd) je definována přes Planckovu konstantu a frekvenci 540 THz; violle se v praxi nepoužívá.
Časté otázky
- Co je violle a proč bylo tato jednotka důležitá?
- Violle (1881) byla první jednotka svítivosti odvozená od fyzikálního jevu (záření platiny při teplotě tání), nikoli od konkrétní lampy nebo svíčky. Umožnila reprodukovatelné mezinárodní srovnání fotometrických měření. Dnes ji nahradila kandela (cd).
- Jak violle souvisí s kandelou?
- Kandela byla v roce 1946 definována jako 1/60 violle (svítivost 1/60 cm² platiny při teplotě tání). V roce 1979 byla kandela redefinována přes světelný tok monochromatického záření frekvence 540 THz a přímá vazba na violle tak zanikla.
- Co je sluneční konstanta a jak ji Violle měřil?
- Sluneční konstanta je průměrný tok slunečního záření na horní hranici atmosféry kolmo ke slunečním paprskům (dnes ≈ 1361 W·m−2). Violle v roce 1875 na Mont Blancu použil aktinometr, který měřil ohřev absorpční plochy, a z extrakce přes různé tlaky atmosféry odhadl hodnotu mimoatmosférické intenzity.
- Kdo byl Pierre Weiss a jak s Viollem souvisí?
- Pierre Weiss (1865–1940) byl Violleho doktorand a stal se jedním z průkopníků fyziky magnetismu. Formuloval teorii magnetických domén (Weissovy domény) a zavedl pojem Weissova magnetonu. Jeho práce položila základy moderní magnetiky.
Další informace
- Jules Violle – Wikipedia
- Jules Violle | Radiant Heat, Photometry & Calorimetry – Britannica
- Jules Violle – Wikipédia (fr)
- Jules Violle – Encyclopedia.com
Varianty jména: Jules Violle. Časté překlepy: Viole, Violl.
Pojmenováno po Viollem
- Violle (Vi) – historická jednotka svítivosti (1 Vi ≈ 20,17 cd)
- Aktinometr Violleův typ – přístroj pro měření slunečního záření
Související
- Svítivost – převody, jednotka kandela a historická violle
- Jas – cd/m², lambert, apostilb
- Původ názvů jednotek – violle mezi eponymy
- Johann Heinrich Lambert – zakladatel fotometrie, autor Photometria (1760)
- André Eugène Blondel – soustava fotometrických jednotek