Adolf Martens

Adolf Martens

6. 3. 1850 – 24. 7. 1914

Německý metalurg a inženýr Adolf Karl Gottfried Martens je považován za jednoho ze zakladatelů moderní metalografie a systematického zkoušení materiálů. Po něm je pojmenována tvrdá fáze kalených ocelí martenzit i moderní tvrdost podle Martense (HM) definovaná normou ISO 14577.

Život a kariéra

Adolf Martens se narodil 6. března 1850 v obci Bakendorf u Hagenowa v Mecklenbursko-Zvěřínském velkovévodství. Studoval na berlínské Gewerbeakademii a po studiích nastoupil k Královským pruským železnicím, kde odpovídal za kontrolu materiálu kolejí, mostů a parních strojů. Z potřeby porozumět příčinám lomů a únavy kovů začal ve volném čase studovat mikrostrukturu železa a v roce 1880 si sám sestrojil optický mikroskop uzpůsobený pro pozorování leštěných a leptaných výbrusů.

Zakladatel metalografie

V roce 1878 Martens publikoval průkopnickou práci Über die mikroskopische Untersuchung des Eisens (O mikroskopickém zkoumání železa), v níž jako první systematicky popsal struktury leštěných a leptaných výbrusů litiny a oceli. Položil tím základy metalografie jako přesné analytické metody fyzikální metalurgie.

V roce 1898 francouzský metalurg Floris Osmond navrhl nazvat tvrdou jehlicovitou fázi vznikající rychlým ochlazením austenitu martenzitem právě na Martensovu počest. Martenzitická bezdifúzní fázová přeměna je dnes klíčovým pojmem fyzikální metalurgie a stojí za tvrdostí kalených nástrojových ocelí.

Materiálová zkušebna a BAM

V roce 1884 byl Martens povolán do Berlína, aby vedl pruský Mechanisch-Technische Versuchsanstalt – ústav pro zkoušení materiálů, z něhož se postupně vyvinul dnešní BAM (Bundesanstalt für Materialforschung und -prüfung). Pod jeho vedením tu vznikla řada zkušebních přístrojů pro tahové, ohybové a tvrdostní zkoušky kovů, zkoušky papíru i měření viskozity maziv. V roce 1888 experimentálně popsal závislost koeficientu tření na rychlosti, viskozitě maziva a zatížení – vztah, který o 14 let později nezávisle objevil Richard Stribeck a dnes je znám jako Stribeckova křivka.

Tvrdost podle Martense

Martens navrhl škrabací zkoušku tvrdosti, při níž se diamantový hrot tažený konstantní silou po leštěném povrchu kovu hodnotil podle šířky vytvořené rýhy. Tato původní metoda byla později nahrazena přesnější instrumentovanou indentační zkouškou, při níž se měří současně síla i hloubka vniknutí indenteru a hodnota zahrnuje plastickou i elastickou složku deformace – tím se liší od klasické Vickersovy i Brinellovy zkoušky. Postup nejprve standardizovala německá norma DIN 50359 (1997) jako „univerzální tvrdost"; v roce 2000 ji ISO převzala do normy ISO 14577 a na Martensovu počest ji oficiálně přejmenovala na Martens hardness (HM).

Hrob Adolfa Martense
Hrob Adolfa Martense na lesním hřbitově v Dahlemu
foto Axel Mauruszat

Adolf Martens zemřel 24. července 1914 v Groß-Lichterfelde u Berlína.

Pojmenováno po něm

Viz též

Další informace